Mlok skvrnitý

Mlok skvrnitý je jediným zástupcem mloků, který žije na území naší republiky. Svým zbarvením a tvarem těla je velmi charakteristický a proto ho pozná většina lidí s alespoň elementárním zájmem o přírodu. Přesto ale dochází k mnohým překvapením, když se s tímto obojživelníkem lidé více seznámí. Objasnit některá tajemství nebo vyvrátit zažité představy se pokusí tento článek.

Jelikož mlok patří mezi obojživelníky, lidé si ho většinou zařazují po bok čolků nebo dokonce žab. To znamená, že se chvíli zdržuje ve vodě, chvíli na suchu. Zde ale narážíme na první zásadní omyl. Dospělý mlok je „neplavec“. Nedokáže se dostat na druhý břeh řeky, pokud nemůže použít velmi mělký brod nebo přelézt po kamenech, stejně jako nepřeplave rybník. Samičku můžeme spatřit ve vodě při vypouštění larev. Na rozdíl od jiných obojživelníků, jsou mloci živorodí, nekladou tedy vajíčka (resp. vejcoživorodí – vajíčka se vyvíjejí v těle samice). Samice je při kladení larev zadní polovinou nebo i větší částí těla ve vodě, snaží se ale nesklouznout do vody celá. Larvy se pak ve vodě vyvíjejí přibližně tři měsíce, než opustí vodní prostředí. Jsou dravé a v tůních a pomalu tekoucích potocích, které jim nejvíce svědčí, loví drobné vodní bezobratlé ale i rybí potěr. Trvá jim pak cca tři roky, než pohlavně dospějí. I mimo vodní prostředí se živí bezobratlými živočichy, žížalami a slimáky počínaje až po pavouky a hmyz. Kromě období kladení larev mlok vodní prostředí ke svému životu nepotřebuje. V zásadě dost striktně se ale drží vlhčích oblastí, ať již stinných lesů, roklí, vlhkých luk či polí. Nepřítelem je pro něj slunce, a proto je aktivní především v noci. Za deštivých nebo zatažených a vlahých dnů ho můžeme pozorovat i během dne (tím spíše pod korunami stromů). Na vrcholu podzimu mloci hledají podzemní úkryty, kde je konstantnější a trochu vyšší teplota než na povrchu půdy. Samice, oplodněné od pozdního léta, pak začátkem jara (v případě teplých zim i dříve) kladou do tůní další generaci mloků.

V průměru se mloci dožívají přibližně 20 let, a jelikož kresba na těle každého jednoho z nich je originál, dá se zpětným odchytem či prostou fotografií zjistit, kolik jedinců se na lokalitě nachází a porovnat záznamy i v průběhu let.

Na území Prahy se mloci vyskytují ve čtyřech oblastech. V povodí Komořanského, Cholupického a Břežanského potoka, dále na Báňském a Záběhlickém potoce, třetí lokalitou je údolí Únětického potoka a konečně oblast Podhoří a Drahaně.

Závěrem je třeba upozornit, že mlok je v České republice zákonem chráněný, neboť jeho populace slábnou a z mnohých historických lokalit již vymizel. Je to dáno zejména ztrátou vhodných biotopů pro vývoj larev. Studánky se nečistí, tůně zanikají, potoky regulují…  Buďme rádi, že se mu na území Prahy zatím daří, ba dokonce rozšiřuje areál svého výskytu.

Více v časopisu č. 3