Můj koníček je rádio a hudba
Rozhovor s Vendulou Fialovou
Martin Rezek
Vendula Fialová je mladá herečka a moderátorka, kterou většina z nás zná ze seriálu Ulice, z Divadla pod Palmovkou nebo z Rádia Kiss. Její veselá povaha a příval energie každého odzbrojí. Zeptali jsme se jí na její profesi, záliby a koníčky.
Co Vás vedlo k herectví a proč jste se rozhodla stát se herečkou? V jakých filmech či seriálech Vás mohli naši čtenáři vidět?
Všem čtenářům přeji krásný den. Otázka, proč jsem se dala na herectví, vlastně není vůbec snadná. Což si teď uvědomuji, přestože na ni neodpovídám poprvé. Ale čím déle člověk u divadla funguje, potažmo v jiných uměleckých sférách, tím se jeho vize a představy formují trošku jinak a dnes už můžu říct, že u přihlášky na konzervatoř byl hlavně chtíč zúročit to, co mě bavilo – závodně jsem tancovala a zpívala jsem. V dramaťáku ve Frýdku Místku mi učitelka Eli doporučila konzervatoř a když jsem se první rok nedostala a druhý už to zkoušet nechtěla, právě ona mi řekla, že musím, že by to byla velká škoda. Šla jsem a dostala jsem se do ročníku spolu s Patrikem Děrgelem, kterého občas vídám někde na natáčení nebo v divadle.
Další cesta vedla přes angažmá Šumperk – Olomouc – Praha, zakotvila jsem v Divadle pod Palmovkou, hraji v Kalichu a stran televize mě diváci mohou vidět v seriálu Ulice coby postavu bankéřky Dity.
Hrála jsem pak epizodní role v dalších seriálech, nadšená jsem byla z natáčení Místo činu Ostrava, které režíroval Jan Hřebejk. Pro mě ikona českého filmu. Jedu tak jednou v autě po D1 a zvoní mi telefon, zvednu ho a tam právě režisér Hřebejk “Ahoj Vendulo, tady Honza Hřebejk…” Volal, aby mi vysvětlil, co se po mně bude chtít, neboť jsem měla na place zpívat, tak se hledal vhodný repertoár. Nicméně po telefonátu jsem okamžitě zastavila, vytočila číslo na ségru a křičela “Víš, kdo mi volal? Hřebejk!!!!! Ségra, já se zblázním” 🙂
Máte raději filmové či divadelní role? Je nějaká divadelní role, kterou byste si ráda zahrála?
Divadlo a natáčení, to je samozřejmě velký rozdíl a obojí mě baví velmi. Divadelních rolí mám na kontě kolem 60 za těch 14 let u divadla. Tolik krásných zkušeností a setkání, co jsem zažila – divadlo je fenomén. To, co vzniká, je tady a teď, už to nikdy nepůjde vrátit zpátky, nikdy to nepřetočíte a nezmáčknete play. Protože další představení bude zase něčím jiné. Jednou se nevyspíte nejlépe, podruhé máte rýmu, pak máte úžasný den, ale jindy tak úžasný být nemusí. Divadlo opravdu žije, jak se říká.
Z divadelních rolí se mi zatím nejvíc stýská a opravdu ráda vzpomínám na Maryšu, kterou jsem hrála v Olomouci v Moravském divadle. Doteď mám slzy v očích, když si pustím trailer, to jsem si prožila do morku kostí.
Kdybych měla říct, co bych do budoucna chtěla hrát, tak cokoli, co bude daleko ode mě, co v civilu vůbec nebudu já. Ve filmu vidím, že civilní herectví je velmi chtěné a populární, jenže vidím herce i herečky, kteří mě bohužel moc nepřekvapí, a vím, jak to budou hrát, neboť pořád hrají tak trochu sami sebe. Je to dobrý kalkul, aby to dobře časově odsýpalo… Roli dát někomu, kdo ji na první dobrou zahraje.
Fascinují mě příběhy, kdy se herec zavře do ústavu, aby pak hrál autistu, kdy musí pro roli zhubnout nebo naopak přibrat, opravdu tím žije. V tomhle mě dostal Zátopek, tam se Václav Neužil postupně opravdu stal Zátopkem se vším všudy, tohle je můj největší sen – dostat ten herecký úkol. Žitkovské bohyně na Palmovce, tam třeba hraji Josifčenu. Je temná a zlá. Tady mě nepoznal ani můj táta a o pauze se ptal, kdy už budu na jevišti 🙂
V současnosti Vás můžeme také slyšet na rádiu Kiss. Proč
jste se rozhodla zaměřit se i na rádio?
Nehledejte v tom žádný velký záměr ani vysněnou cestu. Přišla jsem do Prahy, pořád něco dělala a jedno odpoledne se nudila. Takže otázka, co tak ještě dělat, měla vzápětí odpověď. Napsala jsem do rádií a v Hitrádiu City jsem byla na další rok pravidelně o víkendech. Pak to ale skončilo – jednou jsem přišla a šéf mi řekl, že už mě od nového roku nebude potřebovat. Do té doby jsem nikdy nikde nedostala vyhazov, ale taky dobrá zkušenost. Zvláštní bylo, že když se mě přátelé a rodina ptali, proč, tak jsem vlastně úplně nevěděla. Za oblíbené sousloví personální změny se hodně šéfů schová rádo. Mému okolí to ale nestačilo a říkali, ať bojuji, ať to tak nenechám a zeptám se, zdali by to nějak nešlo. Ale to už byly zbytečné rady. To já nemůžu být někde, kde mě nechtějí. To radši nic. Rok to trvalo, než jsem opět nabyla sebevědomí a došlo mi, že jedno rádio mě nezastaví v tom, co dělám s láskou a zase jsem poslala životopis a vyšlo to. Dnes jsem v úžasné partě skvělého a úspěšného rádia a po zkušenostech, které mám, si toho zase tak nějak více vážím, a to se na té práci neskutečně projeví. Rádio Kiss je další rodina, můj šéf Roman Anděl je člověk na svém místě. Jeho motivace, zároveň výtky, ale vždy smysluplné a bez čehokoli postranního – tohle je ono. Tak tady mě můžete slyšet o víkendu odpoledne.
Od roku 2021 jste se začala zabývat i produkcí hudby, tedy DJ´s. Jakou máte ráda hudbu a kde Vás mohou naši čtenáři v současnosti jako DJ´s slyšet?
Rádio Kiss je plné DJ´s, jezdí po akcích, hrají už roky. Já to viděla a líbilo se mi to. Takže jsem se začala učit a pak si koupila všechno, co je k tomu potřeba. A hurá na akci. Hrála jsem poprvé na Kissparty live loni a letos budu hrát na dalších. Je to open air akce rádia. A věřím, že v budoucnu si mě někdo zavolá na svou akci, abych tam hrála. To bych si přála moc.
Máte nějaké další záliby a koníčky?
Od mala jsem závodně tancovala v klubu Akcent Ostrava. 12 let tréninků, ale taky velkých přátelství, která vydrží na celý život. Myslím, že děti by měly mít nějaký svůj tým. Ať už chodí na fotbal, badminton nebo dělají atletiku. Sport stmeluje a do života vás nic tolik nevyzbrojí jako poučení se z prohraného zápasu. Koníčky dnes závodní nemám. Sport je ale se mnou denně. Cvičím ve fitku a stále tančím. Teď dokonce dělám i choreografie TV pro děti. Podívejte se na ně na YouTube. Lyže, snowboard, běhání, kolo, brusle… pravidelně chodíme na badminton, takže sport rozhodně ano a každý den. Stejně jako moje práce, která je tím největším koníčkem v mém životě. Přeji všem, aby je opravdu bavilo, co dělají.
