Rozhovor s Danou Zátopkovou

Dana Zátopková v pohybu

Dana Zátopková, je fenomenální česká (československá) oštěpařka a atletka. Za dobu své sportovní kariéry se zasloužila o mnoho úspěchů v našem sportu. Na Letních olympijských hrách v Helsinkách v roce 1952 získala zlatou medaili za hod oštěpem a v Římě v roce 1960 medaili stříbrnou. Na Mistrovství Evropy získala v letech 1954 a 1958 za hod oštěpem dvě zlaté medaile. V roce 1958 překonala světový rekord hodem oštěpu na vzdálenost 55,73 m. Svou sportovní kariéru ukončila v roce 1962 a dále se věnovala trenérství.

Září je u Dany Zátopkové výjimečné. Slaví totiž narozeniny. A tak jsme přišli popřát a zároveň se zeptat:

1) Máte ráda podzim jako roční období a jak prožíváte měsíc září, ve kterém slavíte své narozeniny?

Měsíc září mám velice ráda, protože v něm měl narozeniny také Emil Zátopek, můj manžel. Září je takový krásný měsíc, kdy není už tolik horko, ale je stále ještě teplo. Počasí je v září ideální na běhání a všude kolem jsou krásné barvy stromů. Podzim mám také ráda z toho důvodu, že už bylo většinou po atletické sezóně a s Emilem jsme jezdili na dovolenou.

2) Kde jste v Praze v době své sportovní kariéry trénovala a trénovala jste také společně se svým manželem Emilem Zátopkem?

Každý jsme pro svůj sport potřebovali jiné podminky. Emil nejraději trénoval v lesích kolem Staré Boleslavi a Čelákovic, kde jsou nekonečné rovinaté lesy, které mají měkký písečný podklad, což je pro běhání nejideálnější. Běhal také na Strahově, ale dost často tam foukal vítr.

Hod oštěpem potřebuje svůj prostor, tekže jsme každý trénovali jinde. Já trénovala ve Stromovce, na hřišti Rudé Hvězdy. Tam byly vynikající podmínky na házení, nikdo se nám tam nepletl. S Emilem jsem byla párkrát běhat a tam jsem teprve poznala, proč miloval běhání v lese. Je tam krásně ať svítí sluníčko, sněží nebo prší. Je to taková euforie a hlavně je tam příjemný vzduch.

3) Jste stále aktivní ve sportovní oblasti?

Byla jsem dost dlouho v dobré fyzické kondici. Ještě ve svých 50 letech jsem skákala na trampolíně. Po své aktivní sportovní činnosti jsem se věnovala trénování a pořád jsem se udržovala ve velmi dobré fyzické kondici. To se mi opravdu hodně vyplatilo, protože do svých 92 let jsem byla fit. Teď již pociťuji, jak mi slábnou nohy a delší procházka se stále zkracuje. Vúctyhodných 94 letech dávám už jen rady a rozhovory a podařilo se mi sepsat knihu o Emilovi.

4) Vidíte současné možnosti sportovního vyžití pro děti dostatečné? A využívají jej?

Nejsou dostatečné. Spoustu mladých nesportuje, jen se tu jen tak potulují. Dnešní mládež většinou sedí u počítačů a nesportují. Někdy mám chuť říct „tak děcka, jdeme běhat. Mohla bych uspořádat takovou olympiádu, udělat soutěže, dát jim medaile, mám jich tu dost“. Myslím, že by chtělo víc organizovat sportovní činnosti pro děti. Dřív jsme běhali v lesích a po loukách a nemuseli se obávat toho, že nás přejede nějaké auto. A také sportovní oddíly jsou drahé a rodiče dětí na to často nemají peníze. Se sportem by se mělo začít už v mateřských školách a vztah ke sportu nadále udržovat.

 

Více v časopisu č. 9