Za křivatcem českým na Zámky

Pozvánka za křivatcem českým na Zámky

 

Pokud si chcete užít krásnou vyhlídku na Vltavu a seznámit se s časně na jaře kvetoucím křivatcem českým, vydejte se na počátku března na Zámka v Praze. 

Zámka jsou přírodní památka, kterou rozděluje Zámecká rokle (někdy zvaná Kostobrdské údolí) na dvě samostatné části. Strmé skály nad vltavským kaňonem na jaře září trsy tařice skalní, na okraji skalních svahů s mělkou půdou kvete křivatec český, koniklec luční, bělozářka liliová nebo rozrazil ladní.

 Zámka jsou tvořena horninami svrchního proterozoika (starohory - období před 2,5 miliardami až 542 milióny let). Na většině území vystupují na povrch tmavé břidlice. Do nich později pronikly žíly dioritového porfyritu a bazaltu. Právě tyto horniny, spolu s břidlicemi, byly těženy jako stavební štěrk ve velkém lomu v severní části.

Cílem ochrany území je zachování významného geomorfologického útvaru, na který jsou vázána teplomilná společenstva skal a skalních stepí, které se udržely na chudých půdách. Je zde chráněna i významná archeologická lokalita – hradiště Zámky.

Ze Zámků jsou krásné výhledy na vltavské údolí i Prahu. Ale protože jsme sem přišli především za křivatcem českým (Gagea bohemica), je potřeba hledat na okrajích skalních svahů a ne se kochat krajinou. Velmi drobná, jen kolem 5 – 6 cm vysoká cibulovina má v zemi nestejně velké cibulky, které jsou uloženy ve společném kulovitém obalu. Dva přízemní listy jsou niťovité, 3 – 10 cm dlouhé, lístků vyrůstajících na lodyze bývá od dvou do šesti. Sytě žlutý květ je často jen jediný, řidčeji jich může být více. Okvětní lístky mohou být 1,2 – 1,8 cm dlouhé, žluté, na vnější straně zelenavé.

Křivatce české se rozmnožují převážně vegetativně, protože plody se téměř nevyvíjí. Jejich drobné cibulky jsou přizpůsobeny k přenosu větrem jako součást odnášeného prachu. Křivatec český patří na našem území mezi silně ohrožený druh.

Více v časopisu č. 15